mapa zde

dolní parkoviště zde

horní parkoviště zde

parkoviště ve vesnici zde

Délka 5,5 km. Čas 2 hodiny. Stoupání: 170m.

Místo k zaparkování by se dalo jistě najít dole ve vesnici, ale hlavní silnice je poměrěn frekventovaná. Je to hlavní jížní tah do Ierapetra - Sitie. My jsme nakonec zaparkovali naproti přes silnici u “dolního” parkoviště. Na mapě je sice značení parkoviště, ale je to pravděpodobně soukromý pozemek s přívěsy kamionů, kde místo k zaparkování najdete težko. My jsme auto nechali na druhé straně silnice, kde je místo, tak na tři auta. Paní z místního domku nám řekla, že jí tam nevadíme.

Pokud jste odvážní, nebojíte se brodu, ani kamenů a máte offroad auto, tak můžete jet po nezpevněné cestě na horní parkovišště, které je blíže k soutězce.

Erika a zavlažovací kanál

Co nám při přípravě na tento výlet uniklo, je to, že poslední 500 metrů vede starým zavlažovacím kanálem. Je to kousek opravdu dobrodužný, protože kanál je úzký a místy plný klouzavého bahna a některé čássti jsou pastavené na zíce, takže vlastně procházíte takový malý moderní akvadukt. Trasa není extrémně náročná zvhledem k tomu, že jsem cestou potkali 3 rodiny s malými dětmi a jeden pár německcýh důchodců.

Já a zavlažovací kanál

Zavlažovací kanál a vodopád

Konec stezky opravdu stojí za viděnou. Zavlažovací kanál zde končí pud vodopádem. Ten je pěkně vidět a má opravdu klidně 40 m. Místo je vělmi vlké a atmosféru deštného pralesa, což je velmi kostrastní podívané ke všem olivovníkům nebo nízkému křoví, které tu běžně naleznete.

Aritistický pohled na vodopád

V tento okamžik začalo desně pršet. Rozhodli ukončit foto-shoot s vodopádem, ačkoliv potenciál místa ještě nebyl vyčerpán. Nasadili jsme pláštěnky a vydali jsme se stejnou cestou na ústup.