Den druhý

Program se nese ve stejném duchu jako včerejšek. Jen s tím rozdílem že všichni pospáváme na růných místech auta. Štefan tedy opět řídí už má vyhlídlé místo kde by jsme mohli spát. Je na programu asi 600 km. Po cestičkách si to hučíme pohodovou rychlostí 83 km/h (aspoň to udává tempomat) a se spotřebou 11.8/100 l/km.

Tak jsme na místě

Jak říkají Němci: posraný počasí, posraný les, posraná cesta, posraný houby. Aspoň neposraný boty.

Rozbalili jsme náš první tábor. Kdysi to zde bylo pěkné místo míní Štefan. Je to tu pěkné i dnes, ale bylo by to určitě hezčí, kdyby tu stáli kadibudky. Nebo kdyby lidi aspoň vlastnili lopatky na zakopávání hoven… Ale jak to již na tom světě chodí, tak dobrých věcí je po málu. Mi si například sebou vlastní lopatku vozíme.

K večeři nás čekaly předvařené brambory a cuketová omáčka. Vonělo to si sice o trochu lépe než to chutnalo, ale i tak je to asi nejlepší první obědo/večeře v polních podmínkách, kterou jsme měli (v poměru s vynaloženou energií na přípravu). Něco se výletování s obytnákem musí nechat.

Nečekalo nás žádné vynošené půlky auta, modlení se aby nezačalo pršet, rozkládání židliček, stolečku, montáž vařiče. Co pak se špinavým nádobím?

Štefan zapl bojler a otevřel zasloužené 2l brankáře v petce. Lola v hluboké pánvi ohřála brambory a vedle v konvici postavila vodu na čaj. Špinavé nádobí jsme z části umyli v dřezu, z části v kýblu venku, ale horkou vodou!

To se vlastně ani nedá srovnávat.

“To je ale hnusné pivo.” Prohlásil Štefan a napil se znovu z 2l brankáře.

Štefan a Braníci

Zažíváme první otázku naší společné harmonizace na naší právě. Rozkládáme spaní. Dnes nás poprvé čeká spát všechny čtyři pod jednou střechou našeho domečku na kolečkách. Místa v tu fakt není nazbyt. Pokud se dva lidi v autě (eg jeden na posteli a druhý v kuchyni/východ/zadní sedačka) chtějí vyhnout tak je to logistická úloha asi na takové úrovni, jako zásobování německých vojsk za druhé světové války v severní Africe. A to jsme do toho ještě nepřidali skládací shody do druhého patra a to nemluvě o dalších dvou lidech…

Chvílemi si připadám jako v té hádance: Máte kozu, hlávku zelí, vlka a chcete je převést malou loďkou přes řeku.

  1. vyndáte zelí z ledničky.
  2. dáte tam pivo.
  3. …

Jen kdyby mi ten ekzém nedával tolik zabrat.