Den první

Jedeme od hranic až k hranicím. Štefan nás na odpočívadle zasvětil do tajů německé kuchyně. Žádný suchý řízky a ještě sušší chleba, ale buřty v konzervě. Cože, buřty v konzervě?! Ano podle místních naprostá delikatesa. Máme sebou hořčici a chléb. Na posezení na odpočívadle vedle dálnice někde kdesi za Berlínem, to je docela adekvátní oběd.

Na palubě Petra Pana.

Cestou z Rostocku do Trelleborgu. Plavba trvá od 11 večer do 6 do rána. Ta loď je snad stejně velká jako Titanik. Přesněji jedenáct pater. Garážová stání jsou přes dvě paluby 5-6, 7-8. Další patra:

8 - kajuty,
9 - kajuty + sauna,
10 - restaurace, krámek a bar,
11 - vyhlídková paluba.

Erička viking

Od okamžiku kdy loď vyplouvá, tak jsou garážové paluby uzamčeny, takže si dobře rozmyslete, co si sebou budete chtít vzít.

Pokud se rozhodnete někdy nocovat na lodi TT-line, tak máte několik možností. My jsme zvolili tu ne zcela ideální, někdo by řekl nejvíce zážitkovou (Erika prohlásila rovnou nejextrémnější).

Vřele bych vám doporučil zabalit si do batůžku na noc karimatku a spacák. Bez toho prvního se možná obejdete, protože na lodi je dost míst k sezení slash ležení a mnozí cestující té možnosti využijí.

Mi se museli například pro spacáky vracet. Byl to trochu napínaví zážitek, protože jsme současně sváděli boj o čas, neb jsme věděli že se každým okamžikem dveře uzamknou a ti co se ještě stále nacházejí u aut, tam zůstanou uvězněni po zbytek plavby. Sundavání deklů lodě, lovení pytlů se spacáky, návrat pro správné pytle, zadělání lodí a úprk zpátky na horní palubu (Erika mi držela dveře, abych tam nezůstal uvězněn).

Můžete nocovat například na palubě. Jsou zde vyhlídková dvoj lehátka určena ke slunění. Lehnout si na ně sice jde, ale já bych vám to nedoporučoval. Lze na nich ležet totiž právě v jedné poloze, která vás asi po deseti minutách omrzí. Je to vskutku děsné Záhořovo lože. Otočíte-li se na bok, tak záhy zjistíte, že díky konvexním křivkám lavičky celé vaše tělo spočívá jen na jenom bodě a tou je pánevní kost opírající se do nic neodpouštějícího tvrdého dřeva lavičky.

Mi jsme to zvládli od 1 hodiny do 5 do rána v hodinový intervalech přerovnávání zkřížených hnát. Pak jsme to nevydrželi a presunuli se do útrob lodi.

Lidi jsou na přes držku.

U vnitř to však nebylo o moc lepší. Buď máte tu čest s někým kdo děsně chrápe, nebo s člověkem co ještě neobjevil takovou technickou vymoženost, jakou jsou sluchátka a pouští si z mobilu shorty a nebo mexickou soup-operu, k nelibosti nás všech ostaních co máme uši.