Obsah

Schrnutí plánu:

  • Čtvrtek z Liberec - Železná ruda
  • Patek -> Konec chorvatska,
  • sobota -> někam na konec bulharska (nebo začátek řecka - musíme vybrat nejvhodnější místo na spaní) ,
  • Neděle jedeme pomalinku po řecku a kocháme se městy a výhledy, někde přespíme, třeba Volos nebo okolí.
  • Pondělí dojedeme ráno do athen, vyzvedneme lístky na trajekta strávíme den v Athenach a večer nám jede v 21 trajekt.
  • Poslední den - úterý - připlouváme na Krétu, příjezd do Heraklionu.

Na cestu máme přibalené Staré řecké báje a pověsti od Eduarda Petišky, v audio podobě.

5.2. Česko

Celé dopoledne balíme. Nakonec jsme vyrazili po pozdním obědu asi kolem šesté večer. Cesta nám trvala asi něco přes 3 hodiny, takže jsme dorazili do Železné Rudy kolem 9 večer.

6.2. Rakousko, Slovinsko a Chorvatsko

První den co řídí Erika. Já jsem jí střídal někde před Rakouskem. Řídil jsem až do Grazu. Erika pak dořídila večer poslední dvě hodina a já pospával na sedadle spolujezdce.

Zastávka v Grazu na oběd. Loni jsme se stavovali v Mc Donalds, letos jsme vyzkoušeli Burger King. Výběru jsme trochu litovali, jídlo za tu cenu nebylo moc zdařilé, ale aspoň jsme si mohli doplnit velký kelímek spritu ještě na cestu.

Jediný stát kde jsme se rozhodli vyhnout dálnicím bylo Slovinsko. Je to asi 50 km, které se člověk musí prosmeknout po menších silnicích. Občas cyklostezky. Mapy seznam mají člověka tendenci hnát cestou necestou, jen aby si zkrátili jeden kilometr. Pokud se nevydáte po dálnici, dejte větší píli přípravě trasy.

Za Chorvatskou dálnici jsme v součtu zaplatili 25€. Platí se při sjezdu z dálnice.

Jako druhé místo na trase k přespání jsme zvolili městečko Vinkovci. Je to menší město nějakých 25 km od dálnice. Je to zajížďka 30 od dálnice. Což tedy není přímo na trase, ale druhý den jsme vyrazilo nikoliv zpátky na dálnici, ale směrem Tovarnik-Šid.

Auto jsme zde nechali na parkoviště před Sparem pod třemi kamerami. Ráno jsme natonkovali plnou na zdejší benzínce.

7.2. Srbsko a Bulharsko

Místní znalci před vyjetím nejdříve zkontrolují stav hraničních přejezdu na webkamerach.

Přechod Tovarnik-Šid

Je zde menší hraniční přejezd, který může být výrazně méně vytížený ve srovnání s hlavním přejezdem na dálnici. Je to přejezd vyhledávaný hlavně kamiony. Místní doprava zde funguje v kyvadlovem režimu. Kamióny stojí nekolika kilometrovou frontu, zatímco nebojácní domorodci v osobácich je objíždějí v protisměru. Naštěstí na konci stojí policista, který na to trochu dohlíží.

Šid

Kontrola na hranicích byla prakticky bezproblémová. Byli jsme jsme třetí auto ve frontě. Trochu podezřívavě na nás koukali. Proč máme složené sedačky, plný kufr a vše je přehozené dekou? Pravda je že to muselo vypadat trochu podezřele. Stačilo stáhnout deku a když vykoukl plastový košík plný ramínek, tak se nám už pak snadno podařilo vykomunimovat, že jen projíždíme, protože se stahujeme na Krétu, tak nás nechali jet bez šacování.

Dálnice

Za dálnici v Srbsku jsme na mýtných branách zaplatili v přepočtu 490 Kč. 400 km srbský dálnic ubývá velmi pěkným tempem. Dálnice jsou nové a v dobrém stavu. V našem terminu byla většina úseku malo vytížená a tak se nám ne zřídka stálo že úsek byl jenom pro nás. Cestou jsme se zastavili ve dvou Mc Donaldech. Jedno na oběd a pak na pozdní kávu na cestu.

Navštívili jsme Srbský památník povstání proti Turkům v Niši.

Poslední úsek trasy v Bulharsku směrem k řeckým hranicím má asi 20 km po staré cestě, která je poměrně úzká, plná tunelů a na silnici místy padají kameny. Po to ale člověk najede na úplně nový usek dálnice. Propojení se zbytkem dálniční sítě už mají naplánovaný a do pár let bude asi i hotový.

Spíme v RB&B na konci Bulhdarska, je to městečko hned u sjezdu z dálnice.

8.2. Řecko I

Maximální rychlost na Řeckých dálnicích je 120 km / h, většinou ti i odpovídá jejich technicokému stavu. Většinou se nám jelo vělmi dobře, protože jsme měli prázdné silnice. Většinou jsme jeli sami, nebo na dohled jednoho dvou aut jedoucí srovnatelnou rychlostí, občas nás předjel nějaký kamion.

V Řecku jsou mýtné brány snad každých 25 km. Platí se běžně při nájezdu na dálnicí. Běžná cena mýta je 2,5 € ale postupně se to nasčítá. Doporučujeme mít sebou nějakou drobou hotovost, ale nám se nakonec podařilo všude zaplatit kartou. Vybírali jsme si brány s člověkem a nebo s platebním terminálem. Vyhněte se branám na krabičku.

Navstívili jsme:

Pivo značky Mythos našince neurazí.

Soluň

Naprosté motoristické peklo. Akce na dvě hodiny jen zatej to města obrkoužit tři parkoviště vyjet ven. V parkovacím domě by jsme místo sice našli, ale neměl jsem odvahu nechat auto stát v automatickém výtahu od kterého je návod pouze v řečtině.

Je zde kostel Cyrila a Metoděje, u kterého stojí i jejich sochy, ale z auta jsme ho neviděli.

Na velké křivatce v centru města žebrají lidé tím způsobem, že vám umyjí přední sklo a pak se dožadují peněz. Naštěstí se zuřivou gestikulací nechali odehnat od našeho passatu a přesunuli se k vedlejšímu BMV - SUV.

Odjíždíme pryč, jsme rádi, že jsme si Soluň nevybrali jako cíl našeho Erasmu.

Solná kupa

Solná kupa

Zastavili jsme po cestě v místním dole na sůl. Chtěli jsme zkusit zdejší moře, ale pláže byli plné bordelu a odpadků, které vyplavilo moře. Všechny okolní restaurace byli zavřené. Mimo sezénu je tu opravdu mrtvo.

9.2. Řecko II a trajekt

Cestou do Athen jsme se zastavili v Thermopylae, kde se odehrála slavná bitva mezi Řeky a Peršany.

2600 km za námi.

Jestli nechcete tvrdnout hodinu v zácpě nadálnici, tak se zkuste vyhnout hlavnímu sjezdu do Athén. Jakmile uvidíte dálniční kříšení nedaleko od Metamorfosi, tak se připravte na nekončící zácpu. Uličky v centru nebudou o moc lepší, ale možná pak budete mít pocit, že se pohybujete.

Byli jsme rádi za automatickou převodovku a adaptibilní tempomat, který zvládá i jízdu do 30 km /h v zácpě brždí a rozjíždí se prakticky sám.

Všechno se rozjelo až nedaleko přístavu.

Athény vapdají jako takové trochu větší Ústí.

Tankujeme plnou ještě na pevnině. 1.6€/l disel+ na Shellce v srdci Athén.

Dopravní předpisy nejsou pro řeky nic víc než divné nic neříkající značky rozmístěné podél cest. Pokud potkáte auto v protisměru v jednosmerce, nedivte se. Auto v protismeru ve jezdu na dálnici, nic neobvyklého. Čáry na silnici, nikdo tu neví kdo je tam dal. Dvojitá čára na silnici první třídy a benzina v protisměru, proč by tam Řek nemohl zajet přes jednosměrný výjezd a přeplout u toho přes dvojitou čáru do protisměru.

V přístavu jsme si obesli dok a ž k nádraží a výstupu z metra. Je zde most přes silnici, takže se dostanete na druhou stranu 3 proudé silnice.

Hlavní velisteství trajektů flotily Minoan Lines.

Minoan Lines

Řediště trajektů Anek Lines.

Anek Lines

Pohled z mostu na přístav a trajekty.

Trajekty

V levo Helenic Seaways (naš trajekt), uprostřed Anek lines.

Je tu několik uliček s obchody a restauracemi.

Zašli jsme do pekárny řeckého ekvivalentu Cross cafe. Měli tu docela výber, já si dal něco jako pizzu a Erika si vybrala Caessar salát. Ještě jsme si na cestu koupili všelijaké pečivo, aby jsme měli druhou večeři na trajektu.

V místní trafice jsme si pak koupili ještě štávu a pivo na cestu.

Tajekt

Trajetk na Krétu vyplouvá z terminálu 3. Mapy seznam nás navedli na velké křižovatce k zamčené bráně, jětě že jsem tam nakonec neodbočil. Pokračovali jsem dál a google mapy nas nakonec navedli na správný sjezd.

V přístavu si naproti svém lodi najděte ten správný stánek s výdejem lístků. Budete je potřebovat v papírové podobě! Nehledě na tom zda jste provedli online chechk-in, tak vám stejně vytisknou lístky na papíře. Bez nich vás na trajekt nepustí.

Naloďování na trajekt probíhá ve zmatku stejně jako všechno v Řecku. Žádné čekání ve spořádaných řadách podle čísel a očekávání pracovníka přístavu na příkazy. V 6 se zahajuje naloďování na trajekt. V 9 loď vyplouvá. Kamióny přijíždějí jak jim to vyjde a řadí se kde je zorovna místo, vjíždějí na signál zaměstnanců na loď. Tyraky vyjíždějí zase ven bez přívěsu, křiží cestu čekajících. Mezi tím vším tu pobíhají zástupy cestujích, pro jizdenky. Rozloučit se kamarády, k romu ten balet kamionů a pokřikující pracovníci v reflexních vestách. Občas projede mezi kamiony osobní auto a zařadí se do fronty k čekajícím lidem.

Sedíme na trajektu na Krétu. Venku se blíská a prší. Jsme rádi že tentokrát travime noc uvnitřodi a nkoliv na vyhlídkové palubě.

10.2. Kréta

Trajekt je plný kaminů, lidí je však zde po málu. Na 40 sedadlech nás sedí asi 5. Je tu s námi pár řeků a několik indů. Většina lidí co nemají kajutu si zvolila místa bez místenek a zabrali si gaučíky, na kterých se vyspali asi lépe než mi s místenkami.

Koupili jsme si na trajekt místenky na “air seats”. Jsou to sedadla “jako v letadle”. Dají se sklopit, ale nejsou nijak extra pohodlné. Naštěstí jsme měli s sebou deky a polštáře. Takže jsme se nakonec uvelebili na zemi před sedadly, takže se nám podařilo i na chvíli usnout. Celou lodí se rozléhalo dunění motoru hned jak se rozjela. Byl jsem rád za přibalené špunty do uší, které nám pomohly trochu ztlumit ten hluk. Spali jsme asi 4 hodiny.

Vyjíždíme z trajektu a proplétáme se uličkami Heraklionu. Zatím na nás působí lepším dojmem než Athény, Volos nebo Soluň. Baráky jsou zde o poznání více omítnuté, samozřejmě ale občas najdete i něco co je v permanentně “rozestavěném” stavu.