Národní park Krka

Národní park Krka

Skradin

Je tu několik parkovišť, určitě si vyberete, kde zaparkovat. Po cestě z parkoviště se můžete stavit v místním konzumu a dozásobit se před cestu. Městečko je velmi malebné s dobovými domky chorvatské architektury využívající nesourodých vápencových kamenů.

Do parku se můžete vydat buť pěšky a ušetřit za vstup a nebo si připlatit prémium na svezení lodičkou. Mi jsme jeli a zážitek stál za to.

Z mola směrem ke Kradinu každou půlhodinu vyrážejí lodičky naložené tursty až k prasknutí. Je sice hezké že máte rezervaci na určitý čas, ale to tu opravdu nikdo neřeší, ani rezeravci, ani čas odjezdu. Tak si dejte pozor, protože časy odjezdů se vůbec neřídí a prostě jezdí tam a zpátky.

Na nábřeží je několik přívětivě vypdajícich kaváren. A uličkých se tu skovávají obchůdky s ani ne moc kýčovitými suvenýry. V jednom z nich jsme si koupili: likéry z smokve (fíky), borůvek a nějaké travice (či co?). Od každého vám dají rádi ochutnat pokud mají otevřenou flašku. Také jsme si pořídli kamené hrací kostky a JyngJang podstavec na svíčky. Půlku z toho rozdáme kamarádům a rodině jako suvenýry z cest.

Vodopády Krka

Jak vystoupíte z lodě tak vás uvítá vstup do srdce zdejšího parku. Zpřístupěná trasa po lávkách není opravdu moc dlouhá počítáno na kroky, ale těch výhledů co se před vámi naskytne je určitě na pár hodin naplněného programu.

Jedny z prvních budov na které narazíte jsou záchody (1€), jsou to jediné záchody v areálu, tak své rozhodnutí dobře zvažte.

Rozprostře se před vámi malé náměstíčko s občerstvením všeho druhu a prodejem suvenýrů. Na cestu do parku si nezapomeňte zabalit do batůžku pití a něco na zub. Místní se vám sice pokusí oboje prodat, ale za dost turistickou cenu. Z náměstíčka jsou dva výhledy, které stojí za to. Pohled na vodopády zdola a pohled na novou elektrárnu z boku.

Další cesta vede po mostě, který je v půlce rozšířen, aby se kochající lidé tolik nepletli do cesty ostatním turistům.

Tyčí se před vámi první z celé kaskády asi sedmi vodopádů. Zajímavost, kterou se dočtete na místních cedulích, je, že vodopády rok od roku rostou. Je to způsobené kombinací mikrobů, organické hmoty a vápence, kterým je místní voda nasycená. Stejně jako v krasu rostou v jeskyních krápníky, tak i tady se usazuje vápenec a mění se s pomocí mikroorganismů do kamenné podoby, ale děje se to v místech, kde roste mech a mikroby. V důsledku toho se ve vodě vytvářejí unikátní jezírka, jejichž “okraje rostou” (jako z vody, tedy vlastně ano, z vody).

Cesta nahoru vede kolem ruin staré elektrárny včetně turbíny! Ta byla vybudovaná za dob a s výpomocí pana Tesly (který se nedaleko narodil, aspoň když jedete autem), jako první vodní elektrárna v celém Chorvatsku. Proud se využíval k osvětlování 11 km vzdáleného města Šibenik a k pohonu strojů několika továren.

Dále před vámi čeká místní vesnička tak trochu v podobě skanzenu. Místo je to opravdu pohádkové, všude teče voda. Snad každý barák tu má na něco náhon. Místo vám doporučuji pořádně prošmejdit, než se vydáte dál, abyste odhalili všechny taje místních zákoutí a všechny skryté krámky se suvenýry.

Nad údolím se také nachází opuštěná továrna na hliník, ale je to ještě kus cesty pěšky mimo údolí parku.

Za vesnicí vás čeká vstup po chodníčcích do úplného deštného pralesa. Díky kombinaci údolí, stromů, vodopádů a všudypřítomnému množství vody je zde mikroklima opravdu příjemné, ani v letních parných měsících se zde člověk nemusí bát, že by mu bylo nějak zvlášť vedro na umření.

Vřele vám doporučuji na cestičkách jen tak zůstat stát a zapomenout na pořád ubíhající čas. Jen tak si všimnete tech největších krás, které park nabízí. V potůčkách a tůňkách zde všude plavou ryby (na místě) skoro jako na dosah ruky. Voda je všude křištálově průzračná. A když budete na jednom místě stát dostatečně dlouho, tak na vás klidně přistaně i váška, kterých je tu všude více, než si na první pohled mysíte.

Když se vám podaří do parku propašovat síťku na motýly, tak si můžete natrhat v češském stylu tolik uzrálích fíků, kolik vaše hrdlo ráčí.

Cestička vede dál kolem několika pěkných výhledů na vodopády z druhé strany, jednoho fakt hlubokého jezera a zase dolů na náměstíčko, které vás tu prvně přivítalo.

Cestu zpátky k autu jsme se rozhodli jít pěšky, protože jsme si chtěli projít i část parku dál. Cesta vede kolem řeky a je lemována stromy, takže se tu dá najít příjemný stín, ale klima tu už není tolik pralesní. Pešky to mohou být tak 4km, stihli jsme to rychleji než počkat na loď a jet s posledním přívozem.

Výlet bych určtiě doporuil všem, kteří navštíví oblast Dalmacie v Chorvatsku.