Jeskyně Melidoni

parkoviště zde

V blízkém okolí se také nachází muzeum medu a rodinná továrna na olivový olej.

Pohled od jeskyně Melidoni

Vstup do jeskyně Melidoni Sestup do jeskyně a krápníková výzdoba Panorama jeskyně Melidoni Pohled ze zdola zpět k vchodu do jeskyně

Místo bydlení a rozjímání

Jeskyň byla hojně používána jako místo pobytu, trvalého či příležitostného, v pozdním neolitu / rané době bronzové nebo dokonce o něco dříve (asi 5000–2600 př. n. l.), díky příznivým podmínkám pro přísun kyslíku a světla, které poskytoval velký vchod. Byla nalezena ohniště, zásobní nádoby, nástroje a kuchyňské pomůcky.

Byla využívána k uctívání od poloviny doby bronzové. Severní vnitřní část „Síně hrdinů“ (Raulinova síň) byla vybrána jako místo uctívání pro své „scénické“ možnosti (centrální stalagmit, jezírka). Ve východní části byly nalezeny postupné vrstvy obřadních ohnišť, kolem nichž byly uloženy poháry a jiné užitkové nádoby z pozdního minojského období (1600/1525–1200 př. n. l.).

Pod těmito ohništi se odhalily primitivní a starší stavby ze středominójského III / pozdně minojského I období (1700–1450 př. n. l.), což odráží intenzivnější uctívání. V západní části síně dominuje stalagmit ve tvaru falusu, kolem nějž byly umístěny ženské figurky ve tvaru prken datované přibližně od roku 680 do konce 7. století př. n. l. Dále byly nalezeny figurky a lampy z 5., 4. a 3. století př. n. l. a kostěné špendlíky z římského období.

Raulinova síň – svatyně

Jako součást rituálů nebo k odlehčení hlavního prostoru byla využívána průchozí část směrem do Pashleyovy síně, kam byly vhazovány popel, vázy a nástroje.

V pravěku byla uctívána Matka bohyně. Zdá se, že ženská bohyně byla uctívána i v historických dobách, pravděpodobně spolu se svým partnerem. V pozdní antice převládl kult Herma.

Starověká historie jeskyně

Minotauria Attemsi Fagei Talos

Jeskyně Melidoni je považovaná za misto, kde se v minojském obdobi konaly bohoslužby. Svědči o tom nalezené střepy keramiky a dvojitá sekera (symbol minojského období). Později byla jeskyně využívána jako svatyně k uctivání giganta Talose a posléze sloužila k pobožnostem věnovaným bohům Hermovi (Merkurovi) a Diovi (Jupiterovi). Podle řecke mytologie zde gigant Talos žil a zemřel. Talos-byl synem boha Hefaista (Vulkána), a proto měl měděné tělo a nohy. Tomuto gigantovi svěril král Minós ostrahu ostrova. A Talos, věmý sluha svého pána, vždy třikrát denně oběhl celý ostrov. Proto se také okolní nízké hory nazývají Taloanské pohoří.

Podle jiného příbehu Talose porazili Jason a Argonauti nedaleko od Rousolakos.

Novověká historie jeskyně

Jeskyně sehrála také významnou úlohu v nedávné historii ostrova. Obyvatelé vesnice Melidoni urputně bojovali proti turecké armadě od samého vypuknutí revoluce proti Turkům (1821). Proto se stávali častým terčem jejich útoků. Tato jeskyně pak sloužila jako úkryt pro obyvatele této vesnice, kteří chtěli utéci před odplatou Turků.

Béhem tureckého útoku v listopadu 1823 v jeskyni hledalo kryt spolu s 20 až 30 ozbrojenými rebely 370 lidí (dětí, žen a starců). Velitel turecké armády HusseinPasha jeskyni obklíčil a vyzval vesničany, aby se vzdali. Když vesničané jeho požadavku nevyhověli, zaútočil na jeskyni. V neúspěšné bitvě ztratil 24 mužů. Rozhořčen porážkou, naplánoval Hussein Pasha hrůzostrašnou pomstu. U vchodu do jeskyně dal shromáždit velké množství hořlavin, které potom zapálil. Kouř z ohně pronikal do jeskyně a všechny lidi uvnitř udusil.

Pozůstatky obětí jsou uloženy ve velkém hrobě nacházejícím se v hlavni síni jeskyně.

Minotauria

Minotauria Attemsi Fagei Minotauria Attemsi Fagei

Jeskyně má jednoho nečakého obyvatele Minotauria Attemsi Fagei, což je druh slepého pavouka z čeledi Dysderidae. Poprvé byl nalezen v roce 1900 v jeskyni „Labyrinth“ u Gortyny rakouským entomologem Carlem Altemns, který jej pojmenoval „minotauria“ podle místa nálezu. Tento druh se vyskytuje v jeskyni Melidoni i v dalších jeskyních střední Kréty.

Muzeum medu

Muzeum medu má v neděli zavřeno. Jinak nabízejí prohlídky s ochutnávkou a možností koupit si med.

Zdroje: